"Cena se nevyjadřuje jen v dolarech a centech, ale i v potu a krvi, nudě, rozbitých domovech, rozdrcených ideálech, nemoci a šílenství." - Henry Miller

Host do domu...

26. září 2018 v 14:50 | Barbora |  Povídky
"A tak Daniel sledoval svou životní lásku, jak zasvěcuje život jinému muži."

Matěj se spokojeným úsměvem uložil dokončený dokument.
"Skvěle." bručel si pod vousy. Přesně takhle si představoval konec svého nového románu - pro čtenáře nečekaný, pro hlavní postavu zdrcující a pro něj snadný na navázání druhým dílem.
Už, už se chystal soubor odeslat korektorovi, když se bez varování rozrazily dveře.
Do pracovny vběhl muž.
"Co to..? Kdo jste, co tu chcete?" koktal Matěj horečně pátrajíc po jakékoli zbrani. Konečně nahmatal těžké skleněné těžítko.
"Nevím, kdo jste ani, co chcete, ale varuji vás, jsem jen spisovatel, nemám žádné cennosti." Jen vzdáleně si Matěj uvědomoval, že tohle moc výhružně neznělo.
"Mám těžítko a nebudu se bát ho použít." Zkusil to znova. "Když teď v klidu odejdete, budu předstírat jako, že se nic nestalo." dodal ještě rezignujícím hlasem.
"Přišel jsem si jen promluvit. Nic víc nechci. Jen si v klidu promluvme." Usmál se šarmantně nezvaný host a ukázal spisovateli prázdné dlaně. Matějův výraz se z rádoby klidného změnil na nechápavý.
"Chcete si promluvit? Vždyť, vždyť já ani nevím, kdo jste." kroutil hlavou.
"Vážně nevíš? Zkus trochu myslet. Namáhej tu hezkou hlavinku." Věnoval mu muž zářivý úsměv a rozhlédl se po místnosti. Poté co zavřel dveře, si sedl na židli hned vedle, složil si ruce za hlavu a natažené nohy překřížil v kotnících. Matěj zalitoval, že nemá v pracovně telefon, vždy ho totiž nechával vypnutý v ložnici, aby ho nerušil při práci. Jediné co mu dodávalo trochu klidu, byl stůl mezi ním a vetřelcem.
"Takže, ehm, o čem si chcete promluvit?"
"O tom jak se ke mně chováš."
Matěj se zoufale zachytil desky stolu.
"Jak se k vám chovám?! Vždyť vám říkám, že ani nevím kdo, jste!"
Muž zvrátil hlavu a začal se smát. S prudkým předkloněním smích uťal.
"Ale no tak Matěji, jsi snad natvrdlej. Ty mě znáš. Znáš mě líp než kdokoli jinej, sám si mě stvořil." S těmito slovy se vymrštil ze židle a zatočil se kolem své osy, snad aby si ho mohl Matěj lépe prohlédnout. Matěj se na muže pozorně zadíval, stál před ním vysoký pohledný blondýn v dokonale padnoucím obleku, ale hlavně si nemohl nevšimnout, jak jsou mu blonďákova gesta a způsob mluvy povědomá.
"Že jsem tě stvořil? Co je to za hloupost." Koktal spisovatel a snažil se na kolečkovém křesle odsunout co nejdál. Host přešel dlouhými kroky ke stolu a opřel se o něj dlaněmi.
"Vysoký, štíhlý blonďák se slabostí pro ženy a luxusní život. Vychován babičkou, jež ho celým svým srdcem nenáviděla. Hrůzné dětství v něm vzbudilo neodbytnou touhu po uznání. Díky své píli a vytrvalosti se brzy stal jedním z nejvlivnějších členů pražského podsvětí. On ovšem stále není spokojený. Ke štěstí ještě potřebuje Terezu - svou lásku z dětství. Ona ho ovšem chce jen pod podmínkou, že změní způsob obživy. To on nemůže splnit a tak si Tereza bere Jakuba, jeho dlouholetého soka. Tak to je zjednodušeně řečen příběh, který si pro mě připravil.
"Daniel" vydechl Matěj. Najednou svou postavu v mladíkovi před sebou poznával. Vypadal přesně tak, jak si ho představoval, až na to, že v jeho představách nikdy nestál u něj v pracovně a nechtěl si s ním promluvit.
"To přeci není možné. To není možné." Matěj se zvedl ze židle a začal přecházet z jedné strany místnosti na druhou. Daniel ho pozoroval z druhé strany stolu.
"To není možné. Jsem přepracovaný. Nebo..." prudce se otočil na druhého muže.
"Kdo vás poslal? Poslal vás můj bratr, přijde mu to vtipné? Tak Karlovi, vyřiďte, že může jít do pr..."
"Matěji, dobře víš, že mě nikdo poslat nemohl. Jsi zatím jediný, kdo knihu četl."
Matěj si třesoucí se rukou sundá brýle a promne oči.
"Vždyť to ale vůbec není možné." Šeptá.
"Ale ano, je to možné a je to docela běžné. Takže se teď posaď a vyslechni mě." Daniel si přisunul židli ke stolu a posadil se. Matěj nejistě následoval jeho příkladu.
"Matěji, já tě mám rád, to jako jo, ale občas si pěkný zmrd. Dětství s tou čarodějnicí, mrtví rodiče a ve škole šikana a nakonec se zapletu s mafií. Dobře, chápu, hraješ na city. Pak ten úspěch s prádelnou na prachy. To jsi mi zas udělal radost. Ale, ty vole, ten návrat Jakuba, soka ze základky? A jak mi sbalí Terezu téměř před očima? Tak to už bylo trochu moc. A ta Terezina svatba? No tak to jsi to dojebal už totálně. Takže mám návrh. Já ti prominu tyhle sračky a ty uděláš druhý díl, tam si vezmu Terezu já a budeme mít kupu dětí a budeme žít šťastně až na věky. Co ty na to?" Daniel se pohodlně opřel do židle a zářivě se na spisovatele usmál.
"Ale, ale to nemůžu, vždyť to by čtenáře nebavilo." Kroutil hlavou zmatený spisovatel.
"No dobře, tak tam hoď nějaký ty trable, ale ať to pro mě skončí dobře, protože jinak, no víš..." Mladík se začal pomalu zvedat a do pohledné tváře se mu vkradlo cosi zlověstného.
"Ty sám jsi ze mě udělal člověka, který vždy dostane, co chce." Řekl s výhružným úsměvem.
"Dobrá, dobrá já udělám, co bude v mých silách." Matějovi proběhly hlavou všechny, scény s mučením a vyhrožováním, které kdy Davidovy připsal.
"Radost s tebou obchodovat." Zasmál se Daniel a nabídl mu ruku. Matěj ji nejistě přijal. Po krátkém, ale pevném stisknutí Daniel ruku pustil, otočil se na patě a vykráčel ze dveří. Matěj na nic nečekal a vyběhl za ním, seběhl schody do předsíně a rozrazil vchodové dveře. Nikde nikdo. Zmateně se vrátil zpět do pracovny a snažil se vysvětlit si předcházející události.

Následující den se probudil v pracovně s čelem opřeným o stůl a s přesvědčením, že se jednalo o bláznivě živý sen. Po rychlé snídani se vrátil do pracovny, odhodlaný pustit se do dalšího dílu. Ale jak tak zíral na prázdnou stránku v počítači zjišťoval, že ho nic nenapadá. Čím více si uvědomoval prázdno v hlavě, tím více přemýšlel o svém snu. A čím více přemýšlel o snu, tím více byl naštvaný.
"Jsem hrozně submisivní, celý život pod nadvládou jiných. Matka, bratr, pořád někdo." Mumlal si pod vousy.
"A teď se mi zdá o vlastní postavě, vyhrožující a diktující co mám psát. Ha, to tak." Poslední slova, skoro zakřičel. Roztřesenými prsty začal bušit do klávesnice. Za chvíli napsaná slova zase smazal. A tak to šlo téměř celý den, až na večer konečně uložil soubor s jednou jedinou větou, od které se mělo vše odvíjet

"Ani se všemi penězi, které Daniel vlastnil, nemohl Terezu zachránit ze spárů smrti."

Další den - tedy sobota - byl krásný a klidný, ovšem ne tedy pro obyvatele Náchovské ulice. Ty již brzy z rána budily policejní sirény. Ulicí se začaly šířit poplašné zprávy, co se, ale doopravdy stalo, zjistili obyvatelé až z večerních zpráv.

"Oblíbený spisovatel Matěj Kraslický byl dnes ráno nalezen mrtvý ve svém bytě. Policie potvrdila, že se jedná o násilnou smrt. Pachatel zatím neznámý."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama