"Cena se nevyjadřuje jen v dolarech a centech, ale i v potu a krvi, nudě, rozbitých domovech, rozdrcených ideálech, nemoci a šílenství." - Henry Miller

History of my writing

6. listopadu 2015 v 15:00 | Bridget |  Já a (ne)tvůrčí psaní


Vezměte spisovateli psací stroj a jediné co Vám zbyde bude těžkost, která ho k psaní dovedla. Charles Bukowski
Co mne přivedlo k psaní? Je to složité. Možná protože mi lidé často říkali, že mi to jde. Ale musí v tom být něco víc. O divadle také říkali, že to jde, a teď si při představě, že bych měla pobíhat po jevišti a cvrlikat text zvedá žaludek. Možná, protože takové divadlo o tom jak jsem v pořádku a jsem šťastná hraju každý den. Když tak vzpomínám, vím že jsem měla období, kdy jsem nenapsala ani větu, která by stála za to. Psaní v té době mi nic nedávalo. Nedokázalo potlačit tu bolest v hrudi, ani odehnat ty zlé myšlenky. Psala jsem jen proto, že ostatní mi ostatní říkali, že jsem v tom dobrá. A najednou jsem zjistila, že při slohu neočekávám nic menšího než jedničku aspoň desetkrát podtrženou. Pochvaly se staly samozřejmostí. Sloh v deváté třídě mne zničil. Dali mi pocit, že mi ve třídě není rovno. O slohu se ke mě všichni chovali jako bych patřila mezi literární poklady našeho srdce Evropy. Jenže to byl kámen úrazu. Řekli, že mi ve škole není rovno. Tak proč se zdokonalovat? Proč se snažit? A z psaní se stal jen povrchní prostředek jak sama sobě dokázat, že jsem v něčem aspoň trochu dobrá. Ale k čemu to bylo?Psaní nebylo nic. Nic mi nedávalo. Sedávala jsem nad prázdným papírem a slzy mi tekly po tvářích spolu s vědomím, že jediná věc, která mě naplňovala štěstím je pryč. Měla jsem jistý druh syndromu vyhoření v devátém ročníku. Devítka už je pryč, ale vzpomínám si, že jsem prostě psát přestala. Kašlala jsem na to. Ale pak to přišlo naplno. Ty pocity, ta bolest a úzkost, únava, nenávist sama sebe, jezení a následné zvracení a jako poslední kapka diagnostikována maniodeprese. Začala jsem se z toho vypisovat. Všechnu bolest vkládat do slov. Aspoň na chvíli týrat místo své kůže papír. T co píšu není fňukání, je to holá pravda. Teď jsem konečně zase našla touhu psát. Takže nejhorší období mého života mi dává pocit, že když něco napíšu není to jen hloupá fraška. Ačkoli například k Shakespearovi to má daleko. Myslím, že to dokazuje pravdivost Hankova citátu. Seberte mi psací stroj a zbude Vám jen nechutný klubíčko zoufalství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 21:22 | Reagovat

Mě k psaní přivedlo to, že bych chtěla zachytit příběhy a myšlenky, které se mi odehrávají v hlavě, jinak by se mi z toho rozkočila hlava. Momentálně jich mám taky dost, ale už na sepisování nemám tolik času jako dříve.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama