"Cena se nevyjadřuje jen v dolarech a centech, ale i v potu a krvi, nudě, rozbitých domovech, rozdrcených ideálech, nemoci a šílenství." - Henry Miller

Taneční

13. září 2015 v 16:17 | Bridget |  Z mého života



Taneční. Skvělé místo na navázání vztahů a osvojení si chování ve společnosti. Pokud tedy nejste já.
Jestli chcete pochopit co tím myslím, tak si poslechněte (přečtěte) jak probíhala má druhá návštěva tanečních.
Na začátku nám chlapci se, kterými jsme minule tančili první tanec, měli před květinu. Což by samo o sobě bylo pochopitelně velmi hezké a milé, kdyby ovšem kluk co měl dát kytku mě nakonec nepředal růžičku úplně jiné dívčině. Nu co se dalo dělat, možná kapacita jeho mozku nezvládla zpracovat a zapamatovat si můj obličej. Nakonec jsem květinu spolu s vyzváním k tanci obdržela od jiného chalana. Ovšem to bych nebyla já, aby to nebylo nějak "zmršené". V první řadě: květina byla absolutně ohyzdná a především nevhodná. Vypadala jako by ji na poslední chvíli ukradl na nějakém hrobě a černou stuhu s nápisem "Vzpomínáme" vyměnil za prapodivný purpurový provaz. Ano, ano. Rozlišování sudého a lichého počtu květů mu asi nic neříká, nebo tušil, že taneční budou funusem i pro tu trochu společenského života co si udržuji. Ale nejspíš bych měla přestat být nevděčná a být ráda, že mi nepřinesl svíčku nebo urnu.
Bohužel ani "darovatel" stejně jako darovaná květina nebyl úplně v pořádku. Očividně se někde nepěkně nachladil (možná na tom hřbitově, když hledal vhodnou květinu), a tak každou volnou chvilku hlasitě vyprazdňoval se své "nudlové zásobníky" do nevkusného křiklavě pruhovaného kapesníku. A aby toho náhodou nebylo málo, během celého tance jsem měla parádní výhled na vyzáblou slečinku v upnutých kraťoučkých šatečkách jež se kolem svého tanečního partnera obtáčela jako zasloužilá prostitutka kolem tyče.
Bylo mi řečeno že do určitého věku kluci preferují hubenost tak extrémní, že to v mnohém případě znamená plochý hrudníček a chlapecké boky. A tak jsem si já se svým "bujným" hrudníkem a ženskými boky připadala jak Věstonická Venuše navlečená do zelených šatů. A nebo jsem prostě jen připomínala zeleného Umpalumpa.
Na polku jsem se stala partnerkou tanečníka, který sice měl odolnější imunitní systém a tak netahal nudle až z paty, zato si ale spletl polku s vybíjenou. Tanec s ním se podobal jízdě na autodromu ala "vraž do všech co můžeš".
Při waltzu jsem zjistila, že už ani nevím jaká noha je levá a jaká pravá. Nejspíš mám obě levé.
A jako završení tohoto večera mi během posledního tance šlápl mužský člen tanečního páru za mnou na nohu tak prudce, že jsem myslela, že mi zní udělal placku.
No co dodat, snad jen, že tento večer byl snad ještě větší propadák než Babovřesky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama