"Cena se nevyjadřuje jen v dolarech a centech, ale i v potu a krvi, nudě, rozbitých domovech, rozdrcených ideálech, nemoci a šílenství." - Henry Miller

Inspirace

24. června 2014 v 16:43 | Baru |  Z mého života
"Inspirace je stav, v němž duše živěji vnímá dojmy, chápe a třídí představy, a tedy je i lépe objasňuje. Je stejně nutná v geometrii jako v poezii." - Alexander Sergejevič Puškin


Mám období, kdy překypuji nápady, a nedělala bych nic jiného, než psala, psala a zase jen psala.
Ale pak jsou i chvíle kdy sedím nad čistým papírem či nad klávesnicí a říkám si "Sakra vždyť já vlastně ani nevím, co chci napsat!" a když přeci jen něco napíšu je to vesměs fraška. Trapný pokus o výkon, který podávám v době inspirační hojnosti. Slýchám, že se stačí pořádně rozhlédnout kolem sebe, a inspirace si Vás sama najde. Ale po čem se mám dívat? Co mám hledat? Jak dlouho mám čekat? A jak poznám, že už jsem konečně inspiraci našla? To je spousta otázek. Ale když už se tedy rozhlídnu říkám si: Co vlastně vidím?
Vidím lidi. Plno lidí. Ženy, muže, děti, dospělé, malé, vysoké, tmavé, světlé. Vidím plno tváří, některé se usmívají, jiné se mračí, další jsou neutrální, některé jsou zamyšlené a další zase nevnímají. Někteří jdou v páru. Drží se za ruce a vesele se usmívají. Když je vidím, bodne mě u srdce osten závisti. Tolik radosti jen ze společné blízkosti. Mnoho lidí, které vidím jdou sami. Stejně jako já se v tuhle chvíli protloukají osamoceně. Avšak možná na ně někde, někdo čeká. Co já vím. Někteří z těch, které vidím, spěchají, další se klidně procházejí. Možná nemají nic společného, navzájem se neznají, nevnímají, jen se míjí. A přesto nemohou jako jednotlivec existovat. Teprve jako celek jsme něco. Jako celek tvoříme druh stojící na samém vrcholu potravního řebříčku.
Vidím druh, který se na vrchol dostal díky vlastnímu důvtipu, chytrosti, genialitě. Avšak které stvoření by bylo natolik hloupé, aby samo na sebe vymyslelo pastičku? My byli. Vidím druh, který se navzájem vybíjí kvůli všemu. Kvůli moci, barvě, pohlaví, orientaci, náboženství, politickému přesvědčení, odlišnosti. Ale zároveň přesto všechno, vidím druh, který umí zahnat hlad, umí zacházet s ohněm, umí porazit některé z nemocí, na které se dřív běžně umíralo. Umí se dorozumívat řečí, dokáže psát. Dokáže myslet, cítit, učit se. A zkoumat nepoznané. Ale také vidím druh, který dokáže ničit
Vidím zemi. Vidím zemi, na kterou jsme dostali pozvánku, kterou jsme sprostě zneužili. Vidím zemi, která nám nabídla prst, a my sežrali celou ruku, a teď ohlodáváme rameno. Co se stane, až se dostaneme k srdci? Vidím zemi, která nám přes to všechno stále dává.
Naštěstí jsme ještě všechno nezničili. A tak když se opravdu pečlivě rozhlédnu, vidím něco úžasného. Vidím, ostrovy v azurovém moři, které skýtá domov tolika druhům ryb i korálů. Vidím vznešené tvory, kteří tu byli dávno před námi. A víte co? Vidím plno lidí, kteří se možná míjí, možná ignorují a fungují každý zvlášť, ale přesto jsou příslušníky druhu, který je zatím podle všeho nejvyspělejším na světě (ačkoli to tak občas nevypadá).

Vidím plno věcí. Věcí, které mě naplňují. Věcí, které jsou neuvěřitelně inspirativní. Možná se skutečně stačí pečlivě rozhlédnout a inspirace si nás najde sama!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | 31. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Dokonalé.

2 katka katka | 2. září 2014 v 13:33 | Reagovat

Skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama